C&K VOCAL - Zuzana Hanzlová, Hana Horká, Michal Pleskot, Helena Arnetová, Jiří Cerha
 
 

Kdo to v Čechách myslí vážně, nemá to lehké

S Jiřím Cerhou nejen o čtyřicetileté historii skupiny C&K Vocal

Během životní pouti snad každý člověk zažije nějaké osudové setkání, jež ho poznamená, trvale ovlivní a nasměruje. Může jít i o knihu či umělecké dílo. Jako mladík jsem se v polovině 80. let setkal s tvorbou hudební skupiny C&K Vocal - a záhy mi bylo jasné, že skutečná poezie je víc než všechny „tlachy těch, co vědí", že rocková kompozice může být i výsostným uměním a že se chci „vyhnout cestám, který jsou všem známý", jak se zpívá v nestárnoucí skladbě Generace. Jiří Cerha byl před 40 lety spoluzakladatelem tohoto výjimečného souboru.

C&K Vocal vznikl v době, kdy s nástupem normalizace kvalitní hudebníci nuceně končili, event. přecházeli k socialistické pop music. Dobře jste tedy věděli, do čeho jdete. Kde se ve vás brala ta trvalá síla ve smyslu: vydržet a neslevit?
Po osmašedesátém roce mnoho lidí, především z naší generace, odešlo do ciziny a ti, kteří zůstali, se museli s nastalou situací nějak vyrovnat. Hlavně studenti chtěli slyšet odpovědi na otázku, jak vlastně dál žít... My jsme se zprvu učili - Ladislav Kantor psát texty, já studoval skladbu. Nějaký čas také trvalo, než jsme se jako vokální skupina sezpívali. Od r. 1972 jsme byli v angažmá divadla Semafor a záhy vystupovali i s vlastním pořadem Čas her v divadle Ateliér. Posluchačům jsme předkládali písně, které neprvoplánovými obrazy a výrazivem vyjadřovali naše pocity - a mělo to odezvu! Zažívali jsme silnou jednotu mezi jevištěm a publikem.

Pánům z tehdejších povolovacích komisí ale vadila i zpívaná poezie. Slyšel jsem, že vám třeba z 18 textů 17 neprošlo...
Těm lidem nikdy nevadila hudba, oni ji neslyšeli, mohla být klidně hloupá. Zajímali je pouze texty. Láďa Kantor s tím měl skutečně obrovské problémy; nekonečná dohadování, slovíčkaření... Naše první album Generace vyšlo téměř zázrakem: tři roky po natočení jsme nahrané pásky náhodně objevili v jednom studiu - určené na vyhození! Komunisti nás taky nechali natočit dvě anglicky nazpívaná exportní alba, ale za hranice, přes řadu pozvání, jsme vyjet nemohli. To bychom se nejdřív museli „umazat" účastí na nějakém festivalu politické písně či vystoupením před sovětskými vojáky. V tom jsme ovšem vždycky byli naprosto neoblomní.

Jakási hvězdná chvíle nastala, když jste během sametové revoluce zpívali s Martou Kubišovou hymnu z balkonu Melantrichu, a pak i na Letenské pláni před téměř milionem lidí. Jak si tu dobu dnes vybavujete?
Bylo to dost rozporné, s řadou podivností. Pochopitelně jsme se nacházeli ve velkých nadějích... Ale to podstatné dneska máme, jenom lidi hodně zapomínají. Vloni na jaře jsme se Spirituál kvintetem byli na Kubě - tam člověk nesmí mít ani lodičku, nefunguje doprava, Havana padá, prostě hrůza. Zaujala nás vynikající kapela, marně jsme však sháněli její cédéčko. Demokracie v Čechách má hrozné chyby, ale svobodní a volní v zásadě jsme.

Po revoluci odešel Lad. Kantor do veřejných funkcí a zbytek C&K Vocalu zakotvil na sedm let v divadle Labyrint. Jedním z pořadů tehdy bylo představení Veslo a růže, mapující osudy sv. Vojtěcha. Mohl byste na něj zavzpomínat?
Blížilo se milénium Vojtěchovy mučednické smrti, ale to nebyl pro uvedení hlavní důvod. Dramaturga Karla Kříže přitahovala Vojtěchova osobnost, peripetie jeho života a zvláště skutečnost, že když byl zvolen 2. pražským biskupem, vzal to s českým národem vážně. A právě o tento fakt nám šlo - ukázat, že kdo to tady vezme vážně, nemá to nikdy lehké. Pro inscenaci jsem zhudebnil 28 skvělých textů Tomáše Vondrovice.

Od té doby přibyla další tři alba s náboženskou tematikou, resp. na biblické texty. Kde hledat původ tohoto směřování?
Je to možná banální, ale ten původ je ve vánočních koncertech. Nacvičili jsme „Rybovku", koledy, podle Matoušova evangelia jsem zhudebnil Narození Ježíše Krista a na našem vánočním CD je i šest písní na starozákonní texty. Z Bible vychází i projekt Jeremiáš a zatím poslední Písně pašijové. Biblické texty jsou nádherné - úžasně zformulovaná moudra, krásně se s tím pracuje. Není to samozřejmě snadné, ale jednak jsem už patřičně vycvičen prací s nejednoduchými texty Kantorovými a pak - zhudebnit jde opravdu všechno. Člověk k tomu ale musí mít vztah a musí chtít dostát tomu textu. Rozhodně to není mechanická práce. Ovšem krásné, hluboké, inspirativní texty člověka samy vedou. A když to potom zpíváme a můžeme s tím souznít, je to krásný pocit.

A je v tom i evangelizační aspekt?
Ano, samozřejmě. Pořád se mi zdá, že církev by měla více jít mezi lidi. Ale je pravda, že přibývá mladých farářů, kteří to chápou, neuzavírají se, chtějí oslovit širší veřejnost. To vidím, poslední dobou často vystupuji v kostelech a modlitebnách.

Pracujete výhradně s Biblí kralickou...
Kralickou češtinu prostě miluju. Je tam samozřejmě množství archaismů, ale jak libozvučných a obrazných! To se s dnešní zjednodušenou češtinou nedá vůbec srovnávat. Rád bych z veršů Nového zákona ještě něco zpracoval. Ježíšův příběh a učení, to je přece něco tak jedinečného.

Poslední roky komponujete vlastně jen pro akustické nástroje. I několik původně rockových písní dostalo nové, „klasické" aranžmá...
Teď se nám ustálilo takové trio, které nás doprovází - klávesy, violoncello, flétna. Ale C&K Vocal, to nikdy nebyl jenom rock. Stále jsou tu snahy hudbu dělit a zařazovat do různých stylů a jakmile vybočíte, už prý nejste dobří. To je všechno tak zavádějící! Mrzí mě, když to lidé takto berou a v jednom stylu uváznou třeba na celý život. Kdo se nechá jedním stylem uvěznit, tak jako autor skončí. Jeden čas jsme hodně zpívali - tehdy módní - blues, a mně se to záhy začalo zajídat. Často nám také různými producenty bylo doporučováno, abychom to dělali „jako někdo". Měli bychom asi víc desek, byli „slavnější", ale to pro nás bylo nepřijatelné. Tím, že jsem nebyl stylově omezený a svázaný, mohli jsme ledacos vyjádřit, aniž bychom se hudebně opakovali. Základem je pochopitelně klasická muzika. Od dětství jsem chodil na koncerty vážné hudby a mám ji poctivě zmapovanou.

C&K Vocal vystupuje v současnosti velmi málo. Přitom Balada horská z Písní pašijových byla v čase minulých Velikonoc nejhranější písní na rádiu Proglas...
Kdybychom hráli víc... Všichni členové skupiny mají i jiné závazky, není snadné dát je dohromady. Ani já sám se tomu nemohu věnovat naplno: obesílat, nabízet, propagovat... Já prostě nejsem „agentura". Navíc Písně pašijové se nedají hrát v „kulturáku", to je vyloženě kostelní koncert, na který musí přijít publikum, které už o tom něco ví, nebo alespoň hledá...

Dosud jsme se nevěnovali vašemu působení ve velice oblíbeném Spirituál kvintetu. Zajímalo by mne, jestli vám v něm není trochu „těsno"?
Je mi v něm těsno, to přiznávám. Je to pro mě trochu malý píseček. Ale Spirituál kvintet se oprávněně a logicky drží toho svého - starých spirituálů a balad, které velmi zdařile textují Jiří Tichota a Dušan Vančura. Zároveň mě tam řada věcí těší. Jiří Tichota je dlouholetý profesor na muzikologii a milovník renesanční hudby. Jako loutnista umí číst loutnovou tabulaturu a občas objeví v hudebních archivech skutečné perly, kterými pak prokládáme naše koncerty. Spirituál kvintet má také skvělé publikum - početné, vnímavé, inteligentní. Nastoupil jsem v době, kdy to vypadalo, že český národ je naprosto nemorální, všude se rozkrádalo, uplácelo. Neříkám, že je to dnes lepší, ale v těch plných sálech jsem si uvědomil, že to není celá pravda. Je zde silná vrstva lidí, kterým duchovní a morální hodnoty nejsou lhostejné.

Řadu let jste také učil skladbu a zpěv na pražské konzervatoři. Jaká to byla práce?
Práce to byla určitě zajímavá. Poznal jsem plno mladých a nadaných lidí, tři roky jsem pracoval třeba s Radůzou, dnes už známou autorkou a zpěvačkou. Myslím, že jsem je dokázal naučit potřebným technickým dovednostem a o ledačems s nimi plodně diskutoval. Osobně mě mrzí, že se výuka na konzervatoři stále více začala přizpůsobovat potřebám muzikálu, stává se z ní až jakási „muzikálová přípravka". Nicméně, jakmile jsem začal vystupovat se Spirituál kvintetem, nešly už tyto dvě činnosti časově skloubit.

Někteří čeští skladatelé mají světový věhlas a kdysi se říkalo, že každý Čech je muzikantem. Jak vy, coby hudební pedagog, vidíte českou muzikálnost?
Není to tak špatné, i když „co Čech, to muzikant" už dávno neplatí. Problém je, že děti dneska jenom poslouchají. Je pochopitelně zapotřebí k hudbě je přivádět, je to součást vzdělání. Pak u toho buď zůstanou, nebo utečou - ale musí si to zkusit! Hrát na housle není legrace; když si to však ten malý člověk zkusí, dokáže potom úplně jinak vnímat a ocenit geniálního houslistu. V divadle Labyrint jsme měli Dětské studio, pracoval jsem tam s dětmi od 9 let a bylo to krásná práce. S přibývajícím věkem zvládaly stále náročnější věci. Nikdo z nich se dnes nebojí zpívat, prakticky všichni zůstali nějakým způsobem u umění. Naděje je tedy v různých „ostrovech", kde se dětem dokážou nezištně věnovat, kde hlavní roli hraje touha něco dobrého jim dát, tu muzikálnost v nich probouzet.

Vaše jméno je občas spojováno i se zemědělskou a zahradnickou činností...
Ano, to jsem původně vystudoval a hrdě se k tomu hlásím! Vždyť v přírodě je Pán Bůh, v přírodě je život - vzrůst, plodnost i zánik. Ta čtyři roční období na naší velké zahradě... Když všechno kvete, to je přece takový zážitek, jaký člověk nemůže mít na žádné dovolené. Šíleně by mi chybělo, kdybych na jaře nevysel... Vzpomínám si, jak jsem v začátcích C&K Vocalu po nocích pražil kávu. Rytmus pražičky mi dával hudební motivy, nápady. A jsme u work-songu. Příroda a práce v ní, to je prostě velmi inspirující. Na té škole v Děčíně byli i výborní profesoři a nemohu zapomenout na skvělé spolužáky. Byla tehdy padesátá léta, já jediný jsem tam byl z vlastního nápadu, ostatní, děti velkostatkářů, vesměs za trest. Oni už měli jasno, já si mezi nimi teprve ujasňoval světonázor.

Jiří Cerha (nar. 1943), zakladatel skupiny C&K Vocal, člen Spirituál kvintetu. Skladatel - zhudebňuje verše světových i předních českých básníků (Shakespeare, Villon, Prévert, Halas, Kantor, Šrut, Wernisch, Vondrovic aj.), aranžér, zpěvák, hudební pedagog, zahradník.

Rozhovor připravil Petr Střešňák


 
 © 2008, C&K VOCAL - všechna práva vyhrazena.